Kongregace, kterou Matka Rosa založila, se snaží žít spiritualitu smíru. Základní prvky této duchovní cesty nechala Matka Rosa napsat na medaili, která patří k hábitu těšitelek. ADORATIO – IMITATIO – EXPIATIO – AMOR (Klanění, následování, vynahrazování, láska). V prodlévání před Eucharistickým Ježíšem se rodí touha jej následovat, nahrazovat mu nevděk a urážky své i cizí a udělat ze svého života oběť lásky k Bohu i k člověku.
Matka Rosa vychází z přesvědčení, že věřící mohou tajemným způsobem spolupracovat na vykupitelském díle Kristově a svými oběťmi z lásky přinesenými přivlastňovat milosti vykoupení svým bratřím. Snažila se celým životem tajemně pokračovat ve vznešené smírné oběti kalvárské, ,,doplňujíce na svém těle to, co zůstává z útrap Kristových pro jeho tělo, kterým je Církev.“ (Kol 1.24)
Matka Rosa učila své sestry spojovat svá vnitřní utrpení – úzkosti, smutky, strach, nechuť – se smrtelnou úzkostí Pána Ježíše na Olivetské hoře. Bolesti a námahy fyzické doporučovala spájet a obětovat s útrapami Pána Ježíše na kříži. Důležité není to, co musíme snášet, ale vnitřní postoj: ne v utrpení, ale v lásce má Pán Bůh zalíbení.